|
| |
|
|
The Trump Administration and Its Impact on Czech Foreign Policy
Bastlová, Renée ; Hornát, Jan (vedoucí práce) ; Raška, Francis (oponent)
Tato práce se zabývá dopadem Trumpovy administrativy na českou zahraniční politiku. Cílem je analyzovat změny, ke kterým došlo, a vysvětlit, co znamenaly pro Českou republiku. Práce k dosažení svých cílů využívá metodu zahraničněpolitické analýzy. Prezident Trump ve své kampani kritizoval multilateralismus a zdůrazňoval nevýhodné postavení USA v transatlantických vztazích. Vystoupil z řady multilaterálních organizací a uvalil cla na evropský dovoz do USA, čímž omezil volný obchod. Mimo jiné prezident Trump používal agresivní styl, když vyzíval členské země NATO k dodržování slibu přispívat dvěma procenty HDP na společnou obranu. Trumpův přístup k transatlantickým vztahům představoval výzvu, jelikož jeho kroky byly v rozporu s hlavními cíli české zahraniční politiky, jimiž jsou bezpečnost, prosperita a udržitelný rozvoj. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou asymetrické, a proto se Česká republika musí přizpůsobovat změnám v zahraniční politice USA. Na druhou stranu kvůli rostoucímu vlivu Číny a Ruska zvýšily USA svou přítomnost ve střední a východní Evropě. Tato pozornost vyústila ve vedoucí postavení České republiky v jednáních o 5G. Zároveň se otevřel prostor pro vytvoření nové agendy české zahraniční politiky. Vztahy se v daném období ani výrazně nezhoršily, ani nezlepšily.
|
|
|
Vliv americké zahraniční politiky na palestinsko-izraelský konflikt v letech 1989 až 1997
Bokša, Michal ; Raška, Francis (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Cílem práce je komparovat G. H. W. Bushovu a W. J. Clintonovu zahraniční politiku v rámci izraelsko-palestinského mírového procesu mezi lety 1989 až 1997. Práce se tak věnuje především období Madridské mírové konference a uzavření dohod z Osla. První dvě kapitoly se zaměřují na základní a klíčové aspekty jak Bushovy, tak Clintonovy blízkovýchodní politiky. Třetí kapitola je poté komparací jejich zahraničních politik ve třech základních oblastech. Jedná se o komparaci jejich aktivního a pasivního přístupu uplatňovaného jak při zajišťování mírových rozhovorů, tak při jejich průběhu; komparaci jejich přístupu k izraelské politice budování osad, která představovala hlavní překážku mírových rozhovorů a komparaci vztahu Bushovy i Clintonovy administrativy k rezolucím č. 242 a 338, které tvoří základ pro řešení palestinsko-izraelského konfliktu. Závěr práce se věnuje výsledkům komparace, ze kterých vyplývá, že se Bushova zahraniční politika ukázala být ve sledovaném období úspěšnější.
|
|
|
Post-conflict reconstruction in Afghanistan from the perspective of Regional Security Complex Theory
Zahálková, Iva ; Karásek, Tomáš (vedoucí práce) ; Střítecký, Vít (oponent)
Cílem diplomové práce je analyzovat povahu překážek regionálnímu přístupu k Afghánistánu, a to prostřednictvím teorie Regionálních bezpečnostních komplexů. Zaměřím se na studium bezpečnostních dynamik uvnitř a mezi třemi bezpečnostními komplexy obklopujících Afghánistán, aby bylo patrné, jak tyto dynamiky ovlivňují jejich interakce s Afghánistánem. Výhledu na regionální spolupráci v Afghanistánu brání bezpečnostní dynamiky uvnitř těchto komplexů, kde jsou převážně tradiční politicko- vojenské hrozby vnímány státy komplexu jako více ohrožující než převážně transnacionální hrozby vycházející z nestabilního Afghánistánu. Obzvláště Indicko-Pákistánká rivalita a do menší míry Saudskoarabsko-Íránská rivalita představují hlavní překážky kooperace, neboť je tato rivalita reflektována i v jejich působení v Afghánistánu. Na druhé straně, slabé státy Střední Asie jsou spojeny s Afghánskými bezpečnostními dynamikami především prostřednictvím transnacionálních hrozeb a etnické příbuznosti, ale jsou obecně příliš slabé, aby mohly rozšířit tyto bezpečnostní dynamiky mimo jejich vlastní komplex. Práce se také pokouší analyzovat možnost externí transformace Afghánistánu ve smyslu jeho inkluze do komplexu Jižní Asie. Tato domněnka může také sloužit pro budoucí hlubší analýzu, především v měnícím se kontextu stahujících se...
|
|
|
Porovnání zahraniční politiky USA vůči Izraeli: Od George W. Bushe k Baracku Obamovi
Jandus, Lukáš ; Anděl, Petr (vedoucí práce) ; Bečka, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá porovnáním přístupu George W. Bushe a Barracka Obamy k Izraeli. Porovnání provádí ve dvou klíčových aspektech americko-izraelských vztahů, kterými je izraelsko-palestinský mírový proces a americká ekonomická a vojenská podpora Izraele. Práce zkoumá rozdíly v koncepci zahraniční politiky obou prezidentů vůči Izraeli, se zaměřením na vztah George W. Bushe a Barracka Obamy s jejich Izraelskými protějšky, Arielem Sharonem a Benjaminem Netanjahu. Zahraniční politika vůči Izraeli je pak zasazena do širšího rámce politiky na Blízkém východě. Izraelsko-palestinský konflikt je neoddělitelnou součástí zahraniční politiky USA vůči Izraeli a práce je tomu uzpůsobena. Práce je zaměřena první prezidentské období Barracka Obamy a celé období George W. Bushe, avšak s důrazem právě na první období, které bylo pro americko-izraelské vztahy významnější.
|
|
|
Ideologické základy americké zahraniční politiky: liberalismus Johna Locka
Kárník, Jan ; Franěk, Jakub (vedoucí práce) ; Ditrych, Ondřej (oponent)
Práce se zabývá vlivem Lockovy politické teorie na americkou zahraniční politiku. Jejím cílem je jednak ukázat Lockovu teorii v koloniálním kontextu jejího vzniku jako zdroj amerického excepcionalismu a dále vysledovat principy jeho teorie ve "válce proti teroru" a tzv. "Bushově doktríně". Pozornost je věnována dvěma dichotomiím, které jsou pro studium americké zahraniční politiky obvyklé - dichotomii realismus-idealismus a izolacionismus- expanzionismus. Pro jejich lepší uchopení je část práce věnována historii rané americké republiky se zvláštním zaměřením na tzv. Monroeovu doktrínu. Práce uzavírá zjištěním, že americké zahraniční politice je vlastní spíše expanzionistická a unilateralistická tradice a že ji nelze přesně vymezit dichotomií realismus-idealismus. Lockova politická teorie je identifikována jako jeden z kořenů amerického excepcionalismu a idealismu a principy jeho teorie jsou nalezeny ve válce proti teroru i v Bushově doktríně. Závěr práce poukazuje na nutnost brát v úvahu eurocentrismus Lockovy politické teorie a ideologickou podstatu amerického excepcionalismu při studiu americké zahraniční politiky.
|
|
|
Role Spojených států v irácko-íránském konfliktu (1980-1988)
Hrabcová, Klára ; Zukerstein, Jaroslav (vedoucí práce) ; El-Ahmadieh, Jakub (oponent)
Islámská revoluce v roce 1979 znamenala nejen konec šáhova režimu v Íránu a ustanovení islámské republiky, ale také měla významný vliv na zahraniční politiku nového režimu. Za Chomejního režimu došlo ke zrušení diplomatických vztahů se Spojenými státy, které tím přišly o hlavního spojence v oblasti Perského zálivu, což dále znamenalo ohrožení amerického vlivu na Blízkém východě. Stejně tak došlo ke zhoršení vztahů se sousedním Irákem, jehož vůdce Saddám Husajn v září 1980 podnikl vojenskou intervenci do Íránu za účelem svržení nově nastolené islámské republiky. Spojené státy se v tomto konfliktu angažovaly již od počátku na straně Iráku. Práce se zabývá otázkou, jaké důvody vedly Spojené státy k podpoře do té doby nepřátelského režimu a jaké cíle v této válce americká zahraniční politika sledovala. Na základě analýzy role USA v této válce práce dochází k závěru, že hlavním motivem zapojení byla především ztráta hlavního spojence, obava ze šíření islámské revoluce, ale také sovětského vlivu, a ochrana amerických ropných zájmů v oblasti. Práce dále také analyzuje vývoj americké strategie, která byla zaměřena především na ochranu amerických zájmů v oblasti, posílení vlivu a zabránění rozpínavosti Sovětského svazu. Tyto faktory poté vedly americkou administrativu k balancování proti oběma stranám...
|
|
|
Americký návrat do Asie: Myanmar jako případová studie podpory šíření demokracie v letech 2011 až 2016
Grmelová, Lucie ; Kucer, Maxim (vedoucí práce) ; Hornát, Jan (oponent)
Šíření demokracie, tradiční prvek americké zahraniční politiky, byl využíván i v zahraniční politice prezidenta Baracka Obamy skrze otevřené dialogy a vzájemnou spolupráci i s nedemokratickými státy. Spojené státy během Obamova prezidentského úřadu obnovily a navázaly diplomatické vztahy s mnoha státy přehlíženými předchozími americkými administrativami. Tato práce se konkrétně zabývá zahraniční koncepcí druhého prezidentského úřadu Baracka Obamy, návratu do Asie a podpory demokracie, která patřila mezi hlavní pilíře této politiky. Hlavním cílem práce je argumentovat, zda koncentrovanější přítomnost a působení Spojených států v letech 2011 až 2016 v jihovýchodní Asii podpořila demokratický růst nebo naopak vedla k demokratickému úpadku v zemích tohoto regionu. Konkrétně Myanmar procházel od roku 2010 významnou politickou transformací. Dlouholetý vojenský režim zavedl uvolňující reformy, které pomalu utvářely širší pole působnosti pro demokratickou opozici a vedly ke zmírnění sankční a izolační politiky západního světa. Změny v myanmarské vládě v letech 2011 až 2016, americká politika vůči Myanmaru a normalizace americko-myanmarských vztahů budou součástí případové studie, která dodá konkrétní příklad postojů tehdejší americké administrativy v politice návratu do Asie.
|
|
| |
|
|
Trump's New America: Identity, Discourse and Foreign Policy
Delmastro, Matthew ; Ditrych, Ondřej (vedoucí práce) ; Tesař, Jakub (oponent)
Tato studie se zaměřuje na budování americké identity v průběhu času v souvislosti se zahraniční politikou USA. Vychází z poznatků poststrukturalismu a variant teorie diskurzu. Studie konkrétně popisuje historický vývoj reprezentací identity v diskurzu zahraniční politiky USA od roku 2008 do roku 2020, aby prokázala, jak pokračující budování identity umožnilo narušující zahraniční politiku Donalda Trumpa. Hodně z výzkumu identity v IR se zaměřuje na vztahy mezi sebou a jinými a potvrzuje afirmativní reprezentace identity. Současná studie vyplňuje tuto mezeru ve výzkumu zkoumáním procesů kladného propojení při konstrukci identity. Hlavní výsledky studie zjistily, že reprezentace identity Trumpovy administrativy se radikálně lišily od reprezentací Obamovy administrativy. Posledně jmenovaný formuloval Ameriku převážně jako vůdce ve světě, zatímco bývalý rekonstruoval americkou identitu jako jednu z obětí. Dvě reprezentace americké identity však zůstaly konstantní: Amerika jako inspirace pro ostatní a Amerika jako síla dobra ve světě.
|
host ::
RSS.